„Když je člověk křehký, přirozeně tíhne ke křehkým věcem. Na jednu stranu se schovává, na druhou v sobě hledá sílu.“ Popisuje v našem rozhovoru malíř Igor Hosnedl osobní impulsy a emoce, které stály za vznikem nové limitované edice kreseb pro Kunsthalle Praha.
Rozhovor s Igorem Hosnedlem
Širší veřejnosti jsou známá především vaše velkoformátová plátna. Původně jste však studoval kresbu. Jakou důležitost pro vás kresba má?
Igor: Kresba byla úplně prvním médiem, prostřednictvím kterého jsem komunikoval, ještě předtím, než jsem se vůbec poprvé pokoušel malovat. Od samotného počátku pro mě představovala nosné médium a v podstatě jím zůstává dodnes. Postupně jsem svůj jazyk začal více rozvíjet v malbě, ale kresba je pro mě asi nejpravdivější ze všech vyjadřovacích prostředků, které používám.
O osobním rozměru tvorby
Jak byste popsal, co vás na malířství a obecně na umělecké tvorbě zajímá? Jaké jsou její hlavní motivy a impulsy?
Igor: Moje poslední autorská výstava Milky Way (v galerii Eigen + Art v Lipsku) se přirozeně dostala do velmi osobní roviny. Možná až natolik osobní, že do jisté míry dokumentuje můj život a sám nevím, jestli je to dobře, nebo ne. Deklaruje to přímočarý způsob umění, který dělám. Dříve pro mě bylo umění místem, kam jsem se mohl schovat a kde jsem mohl o věcech specifičtěji přemýšlet. Zároveň jsem se za vlastní tvorbu mohl do určité míry schovat.
V prvních letech v Berlíně si někteří lidé dokonce mysleli, že moje obrazy malovala žena. Ta možnost „schovat“ své velké tělo za něco jemného mi připadala fascinující. Dlouho jsem se uměním neživil. Pracoval jsem manuálně, zatímco mi v hlavě neustále běžely myšlenky na umění, které byly neslučitelné s tím, co jsem v daný moment dělal. Umění je pro mě stále akcelerující možností, jak se schovávat do krásného, křehkého světa.
.jpg)
Barva jako součást vlastního jazyka
Vytváříte si vlastní barvy, mícháte si pigmenty. Jak vznikla potřeba vytvořit si svou vlastní metodu či techniku?
Igor: Když jsem začínal malovat, musel jsem pracovat, abych si mohl koupit barvy. Nepocházím z poměrů, které by mi dovolovaly jen tvořit a být v tom podporován. Ani mi to nikdy nebylo přirozené. Překvapivě, ve chvíli, kdy jsem si barvy mohl dovolit, jsem na to nebyl připravený. Ty krásné odstíny akrylu a olejů jsem okamžitě smíchal dohromady, protože jsem je měl k dispozici vedle plátna, ale nedokázal jsem vytvořit barevnost, která by dávala smysl. Ta možnost míchat vše hned mě vlastně zablokovala.
Drcení pastelu a rozmíchávání pigmentů, které zabralo dost času, i samotné sezení u přípravy mi nějakým způsobem pomohly míchat barvy pomaleji. Překážka v tom, že to nemůžu mít hned, mi pomohla naučit se barvy kombinovat. Může to být třeba dvanáct let zpátky a používám to dodnes. Dnes už používám i akrylové barvy a kombinuju to, ale už mi to nedělá problém. Asi mi dlouho trvalo to pochopit.
Každý umělec komunikuje prostředky, které se pak něčím stávají na plátně. Člověk usiluje o to, aby se tam médium ztratilo. Fascinuje mě obraz, ve kterém jsou materiální věci zcela v pozadí. Materiály mizí.
Citlivost pro odstíny
Máte díky tomu jinou citlivost pro barvy a odstíny?
Igor: To je dobrá otázka. Pigmenty, se kterými pracuji, vychází ze suchých pastelů určených ke kreslení, které si drtím na pudr. Ta škála je široká, ale mísitelnost je určitým způsobem omezená. Když má člověk omezené prostředky, snaží se z nich vytěžit maximum. Od té doby, co maluju i s akrylem, tak se barevnost mírně proměňuje. Současně mi akryl pomáhá v detailech vytáhnout z některých momentů víc. Pigment v lepidle neudrží tolik detailů jako akryl.
Přesto se často vracím ke své původní technice a zjišťuji, že není tak špatná. Vlastně ten akryl odkládám a raději se vracím k tomu, co mám rád a co znám déle. Kvalita materiálu je až překvapivě vysoká. Určitě to ovlivňuje barevnost, stoprocentně.
Born in Blue Body
Můžete přiblížit cyklus kreseb, které jste vybral pro edici Kunsthalle Praha?
Igor: Ten soubor kreseb je svázaný s výstavou Born in Blue Body, která proběhla v galerii Eigen + Art v roce 2023. Předcházel tomu poslech hudby od Daniela Johnstona. Je to velmi specifický autor, který se řadí do proudu nové upřímnosti. Ta hudba je naprosto strhující. Zemřel v roce 2019. Jeho příběh je neuvěřitelný svou upřímností a citlivostí. Byl samouk. Pracoval v McDonald's a sbíral kazety od jehovistů, které přehrával a nahrával na ně své vlastní treky. Ty písně odrážejí jeho zápas s obrovskými duševními problémy a nemocemi, se kterými je těžké žít, a ta hudba tomu odpovídá. Ta upřímná výpověď skrze médium je fascinující. Možná i díky tomu zaujal řadu mainstreamových umělců, jako byl například Kurt Cobain.
Celý ten cyklus je tedy spjatý s jeho hudbou, kterou jsem v té době poslouchal, a současně souvisí s velmi náročným obdobím v mém osobním životě. Je asi přirozené, že když je člověk křehký, tíhne ke křehkým věcem, které konvenují s danou situací, a tím se to ještě umocňuje. Na jednu stranu se člověk schovává, na druhou v sobě hledá sílu.
Soubor kreseb pro Kunsthalle Praha přirozeně navazuje na kresby z výstavy. Byla to určitá výpověď. Pracuji ve velkých blocích a kreslím jednu kresbu za druhou, neopravuji je. Je jich alespoň padesát i více. Pro výstavu Born in Blue Body jsem vybral několik kreseb, které jsem dále transformoval a převedl do jiných forem. Vytahoval jsem momenty, které mě zajímaly. Rozdíl je v tom, že originální kresby vznikaly v jiném psychickém stavu. O to víc jsem rád, že vznikla i tato série, která na tehdejší křehkost navazuje, ale je zároveň silnější. Právě proto, že ji dělám v jiném mentálním stavu. Ta původní myšlenka v ní ale stále přežívá, a to mě na tom baví.
Osobní dotyk v každém tisku
V čem jsou vaše nové kresby specifické?
Igor: Do reprodukce, tedy tisku na krásném papíře, znovu vstupuji a vkládám do ní další vrstvu, která je barevná. Ta nějakým způsobem akceleruje původní kresbu a posílá ji dál v mých myšlenkách. Je to osobní dotyk, který do kresby vkládám. Velice se na to těším.
Spolupráce s Kunsthalle Praha
Jak se vám spolupracovalo na současné výstavě s kurátorem Tevžem Logarem a týmem Kunsthalle Praha?
Igor: Je pro mě velice důležitá, protože jde o moji první institucionální prezentaci v České republice. Kunsthalle je architektonicky krásný prostor a moc se těším, až výstavu uvidím. Komunikace s Tevžem byla úžasná. Navštívil mě v ateliéru a celý koncept toho, co vystavuji, jsme spolu probírali. Jsem rád, že mohu být součástí této skupinové výstavy.
O autorovi
Igor Hosnedl (*1988) patří k výrazným osobnostem současné české malby. Jeho tvorba se pohybuje na pomezí surrealismu a vytváří imaginární světy, které působí současně důvěrně i neklidně. Jednotlivá díla oscilují mezi smyslností, křehkostí a tichou znepokojivostí, především díky proměnlivé barevnosti, jemné práci s linií a osobitému malířskému rukopisu.
Hosnedl se přirozeně pohybuje mezi kresbou a malbou, které studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v letech 2007–2013. Jeho umělecká praxe je charakteristická vlastním mícháním pigmentů, díky němuž vznikají jedinečné barevné tóny a mimořádně sugestivní atmosféra obrazů i kreseb.
Svá díla představil na samostatných i skupinových výstavách v institucích a galeriích, jako jsou Eigen + Art (Lipsko), Kunsthalle Bratislava, Künstlerhaus Bethanien (Berlín), Nicodim Galerie (Bukurešť) nebo hunt kastner (Praha). Aktuálně jsou jeho práce prezentovány na výstavě Memory of Touch: Chapter I v Kunsthalle Praha.