„Umění mi hodně pomáhá v uklidňování se, zabořím se do svého nitra a vymýšlím různé trasy a tvary,“ popisuje v našem rozhovoru Matěj Hošek, umělecky Maatty – dvacetiletý umělec s autismem, kterého Forbes v roce 2025 zařadil na žebříček 30 pod 30. Než se pustil do maleb a litografií, kreslil odmalička mapy pražské MHD – vášeň, která se dodnes promítá do jeho charakteristických linií. Pro Kunsthalle Praha vytvořil limitovanou edici High Voltage, inspirovanou historií budovy jako bývalé trafostanice. V rozhovoru nám prozradil, co pro něj znamená tvořit, čím se inspiruje a jak se dívá na svět kolem sebe.
O limitované edici High Voltage
Co tě inspirovalo k tvorbě této edice pro Kunsthalle Praha?
Maatty: Bezesporu to, že Kunsthalle Praha je bývalá měnírna pro napájení elektřiny. Napadlo mě, že ta černá kostka uprostřed symbolizuje samotnou budovu. Různé spletité tepny pak symbolizují elektřinu, napětí, které se rozpíná od budovy do okolí – stejně jako Kunsthalle Praha funguje na principu, že rozšiřuje své umění do širokého okolí, a to nejen Prahy a celé České republiky, ale i světa. Napadlo mě, aby tam byla spojitost mezi energií, uměním a společností.
Vášeň, která se stala vizuálním jazykem
Ve tvé tvorbě jsou vidět i opakující se motivy a čisté linie. Co tě obecně v práci nejvíc inspiruje?
Maatty: Určitě moje vášeň k hromadné dopravě, kterou mám už od dětství, jelikož jsem dlouhodobě dělal na různých mapách. Pak jsem se přesunul nejen k litografiím, ale i k obrazům, které mají symboliku lineární abstrakce. Mým vzorem často býval Pablo Picasso kvůli kubismu, z českého prostředí Zdeněk Sýkora, který tvořil podobné umění, jako teď tvořím já, nebo Piet Mondrian, jenž se taky zabýval lineární abstrakcí v rámci barevnosti. Moje barevnost bývá někdy hodně náhodná, ale určitě svou logiku má. Já rád experimentuju s několika různými barvami tak, aby zaujaly člověka na oko díky svému působení a energií.
Když abstrakce byla revoluce
Máš rád Tomáše Bíma. A kteří další umělci, ať už lokální nebo světoví, jsou tvým vzorem?
Maatty: I když se nezaměřuju tolik na současné umělce, tak z oblasti nejen litografie je to Tomáš Bím, ale také umělci jako byl například Kamil Lhoták nebo pan Jiří Slíva, se kterým jsem se seznámil v litografické dílně v Říční ulici – tam jsem se seznámil s většinou legendárních umělců.
Když se bavíme o umělcích, které mám nejraději, jsou to spíš ti, kteří tvořili ve 20. století – předválečná a meziválečná tvorba, revoluční z hlediska abstrakce. Právě například Zdeněk Sýkora byl jedním z prvních umělců, kdo do svých malířských prací zakomponoval počítačovou grafiku, respektive vzorové principy, pomocí kterých svá díla vytvářel. Já to dělám podobně – přes digitální grafiku si nejdřív vytvořím návrhy a pak je převádím do fyzických děl.
Klid a svoboda v umění
Jaký vliv má autismus na tvoji tvorbu? V čem ti pomáhá a co je pro tebe největší výzvou?
Maatty: Autismus je pro mě celoživotně velká výzva – nejen v rámci zapojení do běžné společnosti, ale i ve vnímání okolí z hlediska právě tohoto stavu. Umění mi hodně pomáhá v rámci uklidňování se, zabořím se do svého nitra a vymýšlím různé trasy a tvary tak, aby se to hezky zapojilo do mého uměleckého stavu. Ty tvary často nemusí mít žádnou logiku ani smysl, ale snažím se, aby logiku a kontext v mých dílech hledali lidé sami.
Samozřejmě nedělám jen čistě náhodné věci. Některé práce mají přímo nastavený systém, co přesně představují – třeba zobrazení světových map nebo konkrétního tvaru. Snažím se ale, aby si lidé našli ve své fantazii vlastní význam, když se na dílo podívají a zjistí, co přesně představuje. Můžou si najít i nějaký popisek, který jsem vytvořil, ale zároveň chci, aby si v tom našli svoje – a za mě je právě tohle ta svoboda v umění.
Když se podíváte na krajinu, vidíte krajinu, nic jiného tam nehledáte. V abstrakcích je výhoda, že v nich můžete najít spoustu věcí. Ano, může vám to zamotat hlavu, když nad tím moc přemýšlíte, ale na druhou stranu je fajn se do toho víc zabořit, než se jenom podívat a odejít pryč. Chci, aby se lidé na dílo podívali déle, aby zjistili jeho kontext a zároveň pointu a funkci obrazu nebo grafického tisku.
O rodině
Máš samozřejmě báječné rodiče, kteří tě podporují. Co bys jim chtěl vzkázat?
Maatty: Určitě bych tady chtěl vyzdvihnout hlavně svou mamku, která se nejen obětovala, aby mi pomohla dostat se tam, kam jsem se teď dostal – abych se zapojil nejen do běžné společnosti, ale dokázal něco, co bych možná bez ní nedokázal. A to stát se významným umělcem a dál a dál se rozvíjet. Pomáhá mi vymýšlet některé nápady a většina z nich připadá právě na její stranu. Taky bych chtěl poděkovat svému tátovi, který mi pomáhá nejen s prezentací mých děl, ale i celkově.
O autorovi
MAATTY (Matěj Hošek) patří k nejvýraznějším mladým jménům současné české výtvarné scény. Žije s autismem a linie jsou jeho přirozeným jazykem už od dětství – nejdřív to byly mapy městské hromadné dopravy, které si kreslil pro radost, později se z nich vyvinul osobitý vizuální systém postavený na rytmu, opakování a geometrii. Přesné tvary a struktury pro něj odjakživa fungují jako způsob, jak si srovnat myšlenky a najít klid, a právě z tohoto spojení řádu a emoce vzniká jeho dnešní tvorba, v níž se architektonická přesnost potkává s niterným obsahem. Volně navazuje na odkaz autorů jako Piet Mondrian nebo Zdeněk Sýkora, jeho vlastní vizuální jazyk je ale nezaměnitelný. V roce 2025 se dostal do žebříčku Forbes Česko 30 pod 30, který ocenil nejen jeho umělecké výsledky, ale i jeho příběh.